Myrta má však kromě toho nanejvýš zajímavou historii a způsoby jejího využití v minulosti určitě stojí za zmínku.
Rostlina je pojmenována podle řeckého slova “myrtos“ = myrta, tedy od slova vonný balzám = “myron“. Myrta obecná byla již ve starém Řecku zasvěcena bohyni lásky a manželství, zároveň však byla i rostlinou smuteční. Myrtové věnce mívali na hlavách novomanželé posléze i ve starém Římě a myrtou se zdobil i vstup do domu nevěsty a ženicha.
V Německou byl použit při svatebním obřadu první myrtový věneček až v roce 1583. Myrta přišla rychle do módy, přestože si ji nemohl dovolit každý. O dva roky později se myrta dostala do Anglie. Věnečky z myrty byly stále velmi drahé, a tak se nahrazovaly rozmarýnou anebo buxusem.
U nás se myrta pěstovala téměř v každé domácnosti jako symbol lásky a oddanosti od 19. století. Novomanželé ještě v den svatby sázeli myrtové výhonky a pečovali o ně, protože věřili, že když se myrta ujme, bude manželství šťastné. Když myrta uschne, manželství nevydrží. Ve Francii se stromek myrty nosil dokonce do kostela ke svatebnímu obřadu.
V jižní Evropě byla myrta uznávanou léčebnou rostlinou, vyráběl se z ní například elixír pro navrácení zdraví a síly. Sloužila ke kořenění jídel ještě v dobách, kdy nebyl v Evropě znám pepř. Větévky myrty se dávaly v Řecku a starém Římě do piva i vína. Ženy té doby hojně využívaly tzv. andělskou vodu vyráběnou z myrty, jako prostředek k omlazení a navrácení ztraceného půvabu.
Zdroj: www.e-zahradnik.cz