Se snoubencem se známe od našich cca 5 let. Jako parta dospělých (naši rodiče a rodinní známí) a dětí jsme společně trávili dost času, jezdívali na dovolené k moři i na hory, po ČR i do zahraničí atd. Když jsme všichni jako děti vyrostli a někteří dospělí se rozvedli, jako parta už jsme se nevídali se všema tak často. Nicméně zrovna třeba moje a Vaškova mamka se vídat nikdy nepřestaly. :D S Vaškem jsme se tak od asi roku 2011 dalších 7 let neviděli vůbec. Každý jsme měli svůj život i partnery. V roce 2018 jsem se po necelých 6 letech s tehdejším partnerem rozešla. Protože od mala hrozně ráda hraju (nejen) počítačový hry, dostala jsem na jednu tip od známýho. Doma jsem ji neměla, a tak jsem si dala inzerát na jeden herní server. Asi o 2 dny později mi napsal Vašek, že náhodou narazil na můj inzerát, hru má a klidně mi ji půjčí. Od té chvíle jsme si začali psát. Každej den, celej den. Dozvěděla jsem se, že jeho vztah se taky rozpadl, a tak jsme se asi o 14 dnů později potkali. Tehdy za mnou přijel domů a dovezl nám Bun Bo Nam Bo. Fakt na to nikdy nezapomenu. :) I když jsme předchozích 7 let nebyli vůbec v kontaktu, když přijel, bylo to jako včera, kdy jsme se naposledy viděli. No, jak jsme se začali takto vídat, zjistili jsme, že máme hrozně moc společnýho. A o další měsíc později jsme se dali dohromady oficiálně. Jako v každým vztahu je to nahoru a dolů, lidi se neustále vzájemně poznávají, objevujou hranice a učí se spolu fungovat. Po zhruba roce střídavýho trávení času u mě a u Vaška jsem se nastěhovala k němu a jeho spolubydlícímu do bytu v Brně i se svou fenkou Československého vlčáka. Tu si Vašek hned zamiloval a ona jeho. V dalším roce jsme adoptovali kočičku z ulice (oba jsme milovníci zvířat). Následovalo odstěhování spolubydlícího a konečně úplná samostatnost. No a minulej rok v listopadu, na naše 4. výročí, přišla zcela nečekaná (a o to krásnější) žádost o ruku. :) V prosinci jsem měla zákaz svatbu řešit, protože jsou přeci Vánoce. :D A tak to řešíme až od ledna. Brát se budeme v červnu příštího roku. A už jsme dokonce našli "to pravé" místo, kde se svatba odehraje. Takže to nejhorší je (snad) za náma a teď budeme řešit už jen ty příjemný starosti jako jsou výběr šatů, ochutnávky, namyšlení výzdoby podobně. :) 😁