Míša a Tom
Co jsem se začala zajímat o svatby, líbila se mi myšlenka vdávat se někde na zahradě a hostinu mít ve stodole. Snila jsem o malé rodinné svatbě, s pár přáteli a spoustou kytek! Takové, díky které nezbankrotujeme, ale na kterou budeme všichni celý život rádi vzpomínat. Spíše než do svatby jsme totiž měli v plánu investovat do svatební cesty. Ale i s omezeným rozpočtem se dají dělat zázraky... ano, není to jednoduché, ale jde to. Protože tím hlavním nejsou dekorace za statisíce a dodavatelé za milióny, ale miliónoví hosté!
Když jsme začali pátrat po místě konání svatby, ohromilo mě, na kolik vyjde jenom pronájem, a když už jsem začala být zoufalá, napadlo mě, jak z toho ven. Zeptali jsme se přítelových rodičů, jestli bychom se nemohli vzít u nich na zahradě a oni souhlasili. Jsou sice z Prahy, ale vlastní starší dům se zahradou a stodolou v Kácově, kde to oba máme moc rádi, a tak bylo rozhodnuto. To byla první položka, u které jsme si mohli do rozpočtu s klidným svědomím napsat nulu ☺ No a jakmile jsme měli místo, plánovalo se dál.
Fotografa jsem sehnala na instagramu
Měla jsem velké štěstí, protože se mi ozval Honza Valečka, který tehdy fotil hlavně přírodu a dneska už je na svatbách jako doma, takže máme krásné fotky za cenu, o jaké by mohla spousta nevěst jenom snít. Navíc jsem byla moc ráda, že máme na svatbě někoho v našem věku, s kým se znám alespoň z Insta světa. Jak jsme jednoduše vyřešili fotokoutek? instax... fotoalbum a pár rekvizit :-).
A květiny?
Ty jsem si jela den předem natrhat na pole od „Louky květ.“ Hrozně se mi líbila myšlenka samosběru a jejich květiny byly opravdu krásné. Z toho, co jsme natrhaly, mi udělala svatební kytici šikovná kamarádka mé kamarádky - Naty Forejtová a ze zbytku se udělala výzdoba, o kterou se společně postaraly moje sestřenice a svědkyně.
Šaty na zahradní svatbu
Svatební šaty jsem vybírala tak, aby se hodily na zahradu, ale zároveň byly podle mých představ. Je možné, že bych sehnala i hezčí, ale ty co jsem si nakonec koupila byly nejen levné, ale měly i duši a osobně si myslím, že se krásně hodily na takový typ svatby, jakou jsme měli. Sehnala jsem je v salonu Epretty.
Oblek pro ženicha
Tomáš (můj teď už manžel) si koupil obyčejnou bílou košili a kalhoty v „HMku“, aby svůj svatební outfit mohl vynosit i později. Stejně jsme oblek ani neměli v plánu. Meteorologové hlásili hic, a my jsme si moc přáli, aby bylo všem bylo příjemně. Strojené svatby se nám totiž nikdy nelíbily, a tak jsem volnou ruku v oblékání dali i našim hostům a doporučili jim, vzít si na sebe hlavně něco pohodlného.
Namaluji se sama
Co se mé vizáže týče, i tady jsem původně vsadila na jeden levný tip, ale když jsem pak viděla výsledek, raději jsem investovala více a svěřila se do rukou skvělé Klárky Zitové. Dodnes jsem opravdu moc ráda, že právě ona byla součástí naši svatby, a že tady jsem nešetřila.
Slavobrána, jako dar
Opravdu vděčná jsem za to, že slavobránu nám vyrobil manželův dědeček. Stan nám zapůjčili místní hasiči a židle a stoly jsme sehnali za malý poplatek od radnice. Možná to nevypadalo jako z časopisů o dokonalých svatbách, ale z hlediska úspor myslím, že to více než stačilo.
Výzdobu jsem si nakoupila sama. Co jsem stihla, to jsem naaranžovala už večer před svatbou, něco pak brzy ráno a o zbytek se postaraly holky, jak už jsem prozradila výše.
Svatební oznámení
To byla jedna z mála věcí, které jsem si nechala vyrobit na zakázku (Fler.cz), protože i když jsem měla původně v plánu si jej vyrábět sama, čas mě maličko semlel.
Prstýnky ze stříbra
Na svatbě samozřejmě nesmí chybět ani prstýnky. Ty naše jsme vybírali dlouho. Původně jsme pátrali po bílém zlatě, ale když jsme nenašli nic, co by nám vzalo dech a zároveň sedlo, každý z nás si nakonec koupil prstýnek někde jinde. Na levém prsteníčku tak oba máme obyčejné kroužky ze stříbra a i tak jsme spokojení.
Svatební hostina
Jídlo jsme podávali formou rautu. Co se sladkého týče, něco napekly moje maminka a Tomášova babička, svatební koláčky mamčina kolegyně a zároveň naše kamarádka, a se zbytkem nám pomohli kamarádi kuchaři.
A jak probíhal svatební den?
Začal netradičně focením ještě před obřadem, abychom se potom mohli věnovat hostům. Po obřadu přišel na řadu dort, házení kyticí, raut a volná zábava, kterou zpestřil turnaj v šipkách.
Já i Tom jsme byli se svatbou spokojení a i hosté nám ji chválili. Je sice pár věcí, které bych dneska zpětně udělala jinak, ale i tak na tu naši malou rodinnou svatbu vzpomínám moc ráda. A pokud vás zajímají konečné náklady, ty se zastavily na částce 60 000 Kč.
